Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jihoafrické společenství pro rozvoj

28. 4. 2006
Sídlo: Gaborone (Botswana)

Vznik: Neformálně v červnu 1979 v Arusha (Tanzanie), oficiálně dne 1. 4. 1980 v Lusace (Zambie), jako Jihoafrická konference pro koordinaci rozvoje (Southern Afričan Development Coordination Conference, SADCC). Na základě smlouvy z Windhoek (Namibie), ze dne 17. 8. 1992, byla založena jako nástupnická organizace - SADC. V říjnu 1993 smlouvu podepsaly: Angola, Botswana, Lesotho, Malawi, Mozambik, Namibie, Svazijsko, Tanzanie, Zambie a Zimbabwe. V roce 1994 přistoupila JAR a v roce 1995 Mauritius.

Cíle:
  • výstavba dopravních a komunikačních spojení,
  • zintenzívnění hospodářské spolupráce cestou sblížení ekonomik členských zemí,
  • rozvoj společných politických hodnot, systémů a institucí (např. společný parlament),
  • podpora a obrana míru a bezpečnosti v jižní Africe
  • dlouhodobým cílem se stal společný vnitřní trh - především jde o spolupráci v oblastech: doprava, vodní hospodářství, telekomunikace a zásobování energií

Členové (12): Angola Botswana, Jihoafrická republika (od roku 1994), Lesotho, Malawi, Mauritius (od r. 1995, první frankofonní člen), Mozambik, Namibie, Svazijsko, Tanzanie, Zambie a Zimbabwe

Hlavní orgány:
  • Summity hlav států a šéfů vlád (v případě potřeby) jako nejvyšší rozhodovací grémium
  • Rada ministrů (zasedá nejméně dvakrát ročně) má kompetence také pro konference o spolupráci se zeměmi - dárci
  • Stálá rada, která se skládá se zástupců vlád na vyšší úrovni
  • Sekretariát s výkonným tajemníkem

Vývoj: Původním cílem SADCC bylo snížit závislost členských zemí na JAR, mobilizovat zdroje pro koordinaci národního a regionálního rozvoje.

Koordinace probíhala podle odvětví tak, že každá země se zaměřila na realizaci projektů v určitém odvětví: Angola
- energetika, Mozambik - doprava, spoje, kultura, informatika, Namibie - mořský rybolov a využívání mořských zdrojů, atd.

Po vzniku SADC se členské země zaměřily na integraci cestou liberalizace obchodu, přičemž navazují na sektorovou koordinaci uplatňovanou už v SADCC, kde jednotlivé země byly zodpovědné za jednotlivá odvětví.

V rámci SADC byly doposud schváleny stovky projektů; finanční podíl ze zahraničí (třetí státy a organizace) činí v průměru 85 %. Nejvíce projektů bylo realizováno v oblasti dopravy a komunikací. Kooperačních úspěchů bylo dosaženo u četných malých projektů, např. ve výzkumu, při zřizování zájmových svazů v rámci SADC, jakož i signálního systému v zemědělství při zajišťování výživy obyvatelstva. K naléhavým projektům patří výstavba transimích koridorů: koridor Beira (spojuje Beira v Mozambiku prostřednictvím železniční tratě, silnice a ropovodu se Zimbabwe), koridor Limpopo (trasa Limpopo nebo Chicuala spojuje Maputo v Mozambiku s Harare v Zimbabve; trasa díky malému stoupání je zvláště vhodná pro přepravu těžkých nákladů), koridor Nacala (z Nacala v Mozambiku do Mali), TAZARA (železniční trať Tanzanie - Zambie, vybudování přístavu Dar es Salaam v Tanzanii), koridor Lobito (výstavba tratě Benguela z Lobito v Angole do Konžské demokratické republiky), vybudování transkapriviských a transkalaharských silničních tras k přístavu Walvis Bay v Namibii a další.

Na summitu v Gaborone (Botswana), 28. 6. 1996, rozhodli účastníci o koordinaci svých aktivit i v oblasti politiky, obrany a bezpečnosti a zřízení příslušného grémia, které by pracovalo na úrovni nejvyšší a ministerské a bylo by nezávislé na ostatních orgánech SADC.

Z hlediska ekonomické spolupráce je významná dohoda o zřízení zóny volného obchodu; dohodu podepsali účastníci summitu v Maseru (Lesotho) dne 25. 8. 1996. Podle dohody mají být do 8 - 10 let odbourány všechny stávající obchodní a celní překážky a má být podporována industrializace v regionu; nové celní překážky už vznikat nemají.

Problémy, které doprovázejí vznik zóny volného obchodu, souvisí s velkými rozdíly ekonomických a politických systémů a stadiem rozvoje členských zemí. Je tu navíc ekonomická váha Jihoafrické republiky, jejíž ekonomický potenciál je třikrát tak velký jako potenciál všech ostatních členů dohromady. Rychlé odbourání celních překážek by mělo nejen negativní účinky na ekonomiku jednotlivých zemí, které ještě nejsou připraveny na silnější konkurenci, ale také na jejich státní příjmy z cel a daní (fiskální funkce cel a daní). Na druhé straně by mohla být liberalizace ekonomických vztahů mezi členy SADC motivací pro zvýšení investic ze zahraničí. Všechny státy SADC, kromě Botswany, jsou také členy PTA (Preferenční zóna volného obchodu států východní a jižní Afriky).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA